cs
Modrá krev - S04E07
Pokora a úcta k lidské práci. Tak by mohlo znít krédo jednoho ze slavných předků starého slezského rodu Larisch-Mönnich, jehož potomci dodnes vzpomínají, že si neskutečně vážil slušných a pracovitých lidí. Čtvrtá řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků
Více informacíEpizody
Modrá krev - Série 2
Modrá krev - S02E07
Modrá krev - S02E07
V jejich erbu je modrý lev s červenou zbrojí. Jejich rodové heslo zní: FORTITUDINE ET CARITATE, tedy statečností a láskou. Mezi jejich předky patří i britská královna Viktorie. A přestože původem pocházejí z Francie, tady v Boskovicích se usadili už v předminulém století. Potomci rodu Mensdorff-Pouilly žili a žijí nejen u nás a v dalších zemích Evropy, ale také v Severní i Jižní Americe i v Asii. K jejich příbuzným patří Sternbergové, Czerninové, Kinští, Wratislavové, Thurn-Taxisové, Strachwitzové, Salmové a také britská královna. Bylo na čase se s nimi seznámit. Obec Pouilly leží dodnes na řece Máze v Lotrinku. První zmínka o rodu je z roku 1395. Roku 1790 hrabě Albert-Louis de Pouilly s rodinou utekl do Čech před francouzskou revolucí. Jeho synové Albert a Emmanuel přijímají další příjmení Mensdorff. Roku 1818 byl rodu Mensdorff-Pouilly v Rakousku udělen titul hraběte, český inkolát získali o dvacet let později. Inkolát – to je příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, tedy jakési šlechtické občanství. V zemích České koruny a Rakousku inkolát mimo jiné opravňoval k nabývání významných nemovitostí neboli deskových statků. Vlastnictví takového statku teprve opravňovalo jeho majitele k účasti na zemském sněmu a možnosti zastávat zemské úřady. Inkolát se získával výslovným udělením zemského sněmu a později jen od panovníka, další členové rodu jej pak získali dědičně.(Česká televize)
Modrá krev - S02E06
Modrá krev - S02E06
A od Pána učiněno jest toto. Nebo jinak: A vše učinil Bůh. Rodové heslo Belcrediů. Ve století minulém Bůh mnohdy musel přivírat oči nad příkořím, které se dělo rodu Belcrediů i mnoha rodům dalším. Nezbývá si než přát, aby už vše zlé patřilo jen minulosti... Kořeny starobylého šlechtického rodu s tisíciletou historií, o kterém si dnes budeme vyprávět, najdeme až v Itálii. Historie rodu Belcredi se začíná psát před více než tisíci lety. Montalto se hrdě tyčí na vysokém kopci nad řekou Pád, odtud také asi jeho název. Monte Alto znamená v italštině vysoká hora. V pergamenovém manuskriptu z roku 1010 je psáno: “Constantino, nazývaný Gilberto, pochází z místa zvaného Belcredo “, což měl být hrad nebo věž, podle které tento rod dostal své jméno. Italští historikové soudí, že to byl potomek staré langobardské šlechty, která ovládla Itálii v 6. století. V chrámě Santa Maria del Carmina v Pávii spočívají předci tohoto rodu dodnes. Významně také zasáhli do historie zdejší univerzity, založené roku 1361 Karlem IV. Roku 1474 byli Belcrediové povýšeni milánským vévodou na hrabata z Montalta v přímé linii. Do Čech, přesněji řečeno na Moravu, se Belcrediové dostali v polovině 18. století. Tehdy si vzal Antonio Belcredi baronku Marii Theodoru z Freyenfelsu, a tak zdědili statek Líšeň a získali též Jimramov. Roku 1769 byl tento Antonio, po česku už Antonín, povýšen Marií Terezií do českého hraběcího stavu a získal inkolát v českých zemích, tedy domovskou šlechtickou příslušnost.(Česká televize)
Modrá krev - S02E03
Dnes si budeme vyprávět o starém moravském šlechtickém rodu. V bouřlivém a nespravedlivém století minulém se jeho členové rozprchli do mnoha koutů světa. Někteří našli azyl až v Jižní Americe. Ale už jsou zase zpátky na Moravě. Aby nedošlo hned na počátku k mýlce: neplést Lichtensteiny s Liechtensteiny. Ano, výslovnost je stejná, ale moravský hraběcí rod Podstatzkých-Lichtensteinů nemá pranic společného s vévodským rodem slavných jihomoravských Liechtensteinů, kteří dnes žijí v Lichtenštejnsku. Dnes tedy zůstaneme na Moravě u rodu Podstatzkých, svobodných pánů z Prussinowitz, hrabat z Lichtensteinu a Kastelkornu a baronů z Thonsernu. To je panečku jmen a přitom pořád jedna rodina. Prapraprapředkem byl patrně Sezema z Prussinowitz, který žil v polovině 14. století. A rod získal panství Potštát u Přerova, proto tedy Podstatští. Zdejší tvrz v 16. století Podstatští přestavěli na renesanční zámek. Ve století sedmnáctém nejprve byli povýšeni do stavu panského čili baronského, po té jedna větev rodu do stavu hraběcího. Rodové heslo zní v latině RECTO ET FORTITER, česky by se dalo říci O PRÁVU A NESMLOUVAVĚ. Kéž by toto heslo platilo dodnes pro všechny, nejen pro jednu šlechtickou rodinu…(Česká televize)
Modrá krev - S02E02
Původně tyrolský rod Hildprandtů do Čech přivedl císař a král Rudolf II. Habsburský. Císař Jana Reinharta Hildprandta jmenoval dozorcem královského Lvího dvora. Roku 1756 byl Karel Josef Hildprandt povýšen císařovnou Marií Terezií do stavu svobodných pánů Království Českého. Jeho následovník František de Paula patřil mezi obrozence podporující vznik Národního muzea, věnoval mu nemalé finanční prostředky i sbírku mincí. On také najal jako domácího učitele pro svého syna mladého učence Jana Evangelistu Purkyně. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Ostatně rodové heslo Hildprandtů zní: Přes překážky ke slávě. (Česká televize)
Modrá krev - S02E01
Ctíce předky ctíme sebe. Tak zní rodové heslo Bubnů z Litic a doyenka rodu, paní Eleonora, si celý život přála, aby na něj Bubnové nikdy nezapomněli... První zmínky o starobylém rodu Bubnů pocházejí z konce 14. století. Tehdy byli rytíři Bubnové z Hrádku pány na Hrádku též zvaném hrad Buben. Od jeho jména Bubnové odvozovali i erbovní znamení. Roku 1562 získal rod Bubnů panství a hrad Litice a Doudleby nad Orlicí, které se staly hlavním sídlem rodu. Mikuláš Bubna tu nechal vystavět nádherný zámek. S výjimkou století minulého, kdy si všechny hrady a zámky v této zemi přivlastnili soudruzi, jsou Doudleby v majetku rodu neustále. Roku 1629 byli Bubnové povýšeni do stavu svobodných pánů, o patnáct let později do stavu hraběcího. Smutná éra komunistické totality rozvála příslušníky tohoto rodu do mnoha koutů světa. A ti, co se rozhodli zůstat v milované vlasti, za to tvrdě pykali.(Česká televize)
O pořadu
Pokora a úcta k lidské práci. Tak by mohlo znít krédo jednoho ze slavných předků starého slezského rodu Larisch-Mönnich, jehož potomci dodnes vzpomínají, že si neskutečně vážil slušných a pracovitých lidí. Čtvrtá řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků